Morava a Uhry v průběhu staletí
Morava a Uhry spolu sousedily již od 10. století. Mezi vládnoucími rody Přemyslovců a Árpádovců se utvářely blízké vztahy. O setkání českého knížete Břetislava II. s uherským králem Kolomanem na poli Lucko při moravsko-uherské hranici na řece Olšavě poblíž Uherského Brodu v roce 1099 český kronikář Kosmas píše: "A davše si navzájem nesmírné dary, obnovili staré smlouvy přátelství a míru." Manželka českého krále Přemysla Otokara I. uherská princezna Konstancie byla matkou svaté Anežky a své místo v dějinách si zasloužila i založením kláštera cisterciaček v Předklášteří u Tišnova v roce 1233. Pozdější císař Karel IV., moravský markrabě Karel, se zúčastnil roku 1335 památné schůzky panovníků Čech, Polska a Uher na Visegrádě, která vytyčila novou obchodní cestu z Uher na západ a přenesla právo skladu z Vídně do Brna. Krátkodobá vláda uherského a tehdy i českého krále Matyáše Korvína na Moravě trvala od sedmdesátých let 15. století do Matyášovy smrti v roce 1490. Nejvýznamnějším Moravanem ve službách Matyášových byl jeho kancléř Jan Filipec, rodák z Prostějova, který založil humanistickou tiskárnu v Brně, kde vyšla mimo jiné 20. května 1488 poprvé proslulá středověká uherská kronika Jana Thuróczyho. Pro Brno znamenala Matyášova vláda i nebývalý rozvoj řemesel a obchodu.
V 17. století získal tři panství na Moravě kardinál Péter Pázmány a usadili se zde další příslušníci uherské šlechty (Apponyiové, Perényiové, Wesselényiové, Pálffyové aj.). O uherském králi svatém Štěpánovi a jeho příbuzném svatém Vintířovi sesbíral nejvíce materiálu barokní badatel benediktin Bonaventura Piter ve své latinské monografii o sv. Vintířovi, která vyšla v Brně v roce 1742. Významné je i uherské působení moravského rodáka Jana Ámose Komenského v Šarišském Potoku v letech 1650-1654, kde napsal řadu svých vrcholných děl (Orbis pictus, Schola ludus aj.), a jako učitel tu působil i na rozvoj maďarské pedagogiky. K nejvýznamnějším událostem vzájemných styků na sklonku 18. století náleží věznění Ference Kazinczyho na brněnském Špilberku a v Zábrdovicích v letech 1795-1799 pro jeho účast na jakobínském spiknutí v Uhrách. Významné bylo i působení maďarských reformovaných pastorů na jižní Moravě a Valašsku po vydání tolerančního patentu v roce 1781.
V 19. století dochází k posílení kulturních a literárních vztahů. Přátelské styky s Maďary udržoval František Palacký, rodák z Hodslavic, který byl v roce 1834 zvolen zahraničním členem Maďarské akademie věd. První český životopis Istvána Széchényiho uveřejnil roku 1837 v Kuzmányho Hronce Moravan František Škorpík. Maďarská revoluce z let 1848-1849 se setkala s živým ohlasem zejména na Moravě a ve Slezsku. Mnoho zajímavých zpráv o ní se dočteme v Klácelových Moravských novinách, pán moravského hradu Buchlova hrabě Zikmund Berchtold byl pro své sympatie k maďarské revoluci odsouzen k doživotnímu domácímu vězení na svém vlastním hradě. Úředník moravsko-slezského gubernia v Brně Eduard Vodnařík zde vydal v roce 1867 naší první Mluvnici jazyka maďarského. Na počátku 20. století byla v Brně provozována Madáchova Tragédie člověka a řada divadelních her a oper dalších maďarských spisovatelů a skladatelů (Ferenc Molnár, Menyhért Lengyel, Karel Goldmark aj.). Z názorů hodonínského rodáka T. G. Masaryka vycházel za první světové války také Oszkár Jászi, požadující tolerantní řešení národnostní otázky v dualistických Uhrách.
Richard Pražák
nahoruMaďaři v České republice
Imigrace Maďarů na naše území byla zaznamenána až za první československé republiky, kdy se do Čech stěhovala převážně maďarská inteligence z Podkarpatské Rusi a Slovenska. Jejím cílem byla nejčastěji Praha, kde se v důsledku této migrace formovaly maďarské kulturní spolky jako např. Vysokoškolský kroužek svatého Jiří (1925), či levicové hnutí Sarló (SRP) (1928).
Po 2. světové válce ztratily všechny osoby maďarské národnosti na základě prezidentského ústavního dekretu (1945) československé státní občanství. Československá politická reprezentace se snažila o vysídlení maďarského obyvatelstva žijícího na Slovensku do Maďarska. Druhým způsobem vysídlení byla násilná deportace Maďarů do českých pohraničních oblastí.
Největší nárůst zaznamenala maďarská menšina od 60. let v důsledku přirozené migrace za prací, studiem či rodinami. Přestože od té doby příliv Maďarů do České republiky poklesl, i v současnosti jich zde žije okolo 15 tisíc. Zhruba 80 % těchto Maďarů pochází z jižního Slovenska a velká většina žije ve smíšených manželstvích.
nahoruMaďaři v Brně
Už za předválečného Československa přicházeli do Brna studovat Maďaři a krátce po skončení 1. světové války si v roce 1921 na tehdejší technické univerzitě založili první spolek v Brně, jímž bylo studentské sdružení Corvina působící až do 2. světové války. O jeho aktivitách dnes neexistuje příliš mnoho informací a jediným dokladem jeho činnosti je pamětní deska maďarského jakobína Ference Kazinczyho umístěná členy sdružení v prostorách hradu Špilberk. Další pamětní deska maďarských jakobínů vězněných v žaláři je umístěna u vchodu do muzea na Špilberku. Ta byla zrekonstruována Svazem Maďarů v 90. letech.
Po delší odmlce byl roku 1969 založen spolek maďarských studentů pod názvem KAFEDIK - Studentský klub Ference Kazinczyho, který působil až do poloviny 90. let a měl až 200 členů. Sdružoval především vysokoškolské studenty maďarského původu z jižního Slovenska. Po rozpadu federace se počet maďarských studentů v Brně radikálně snížil a činnost klubu se v 90. letech výrazně omezila. V současné době, kdy je opět možné bezplatné studium slovenských občanů, aktivita klubu ožívá.
V roce 1990 byl v Praze založen Svaz Maďarů žijících v českých zemích, jehož brněnská organizace vznikla roku 1993. Mezi její členy patří bývalí studenti a členové KAFEDIK-u, kteří se usadili v Brně, a Maďaři především z jižního Slovenska, kteří už dříve přišli do Brna za prací.
nahoruSvaz Maďarů - Brno
Brněnská organizace Svazu Maďarů je jedna ze 14 organizací národnostních menšin působících na území města Brna. Eviduje přes 200 členů, což je zhruba 50 % občanů hlásících se k maďarské národnosti v Brně. Výsledky sčítání lidu 2001 (PDF 36 KB)
Cíle organizace:- vytvářet členům podmínky pro zachování a rozvoj kultury a základních prvků identity, zejména jazyka, tradic a kulturního dědictví,
- prezentace maďarské kultury široké české veřejnosti,
- poskytování služeb za účelem rozvíjení česko-maďarských vzájemných vztahů.
- pravidelné klubové setkání s kulturními a vzdělávacími programy pro členy,
- pořádání Maďarských kulturních dnů (od roku 1995) a Kateřinské zábavy (od roku 2000) pro širokou veřejnost,
- prezentace maďarského folklóru na multikulturních akcích (Ke kořenům, Žijeme v jednom městě, festival Domovina ve Strážnici) prostřednictvím taneční skupiny Tiszavirág,
- vydávání občasníku s názvem Brünni Magyar Futár - Brněnský maďarský kurýr (od roku 1995),
- provozování Maďarského kulturního a informačního centra.
Činnost organizace v letech 1993-2003 zachycuje publikace Svaz Maďarů žijících v českých zemích - Brno 1993-2003
Brněnská organizace Svazu Maďarů je od roku 2003 organizační jednotkou Svazu se samostatnou právní subjektivitou.
Doklady opravňující k činnosti (PDF 2 MB)
nahoru